„To nemyslíte vážně?“ zeptali jsme se Austin a já současně. Jednou jsem pohlédl na neobvykle ponurý výraz v Lucasově tváři a věděl jsem, že musím tenhle nesmysl zastavit dřív, než vůbec začne.

Měl jsem očekávat něco takového od vůdce Blacknerových. Slyšel jsem o Gideonu Blacknerovi dost na to, abych věděl, jak bezcitný je, pokud jde o druhy a družky. Příběhy o těchto mužích byly nekonečné, a kdyby