Do místnosti nakráčel mladý muž v drahém obleku, obklopený početným doprovodem. S jednou rukou v kapse a pohledem líně bloudícím po místnosti z něj čišelo sebevědomí a pocit vlastní nadřazenosti.

Lidé, kteří se táhli za ním, se na něj křenili jako dychtiví patolízalové.

Jeden z nich řekl: „Pane Kendalle, tudy, prosím. Je nám opravdu ctí, že vás tu na našem výročí máme. Pan Smith tu bude co nevidět