„Jo,“ řekla Rebecca lhostejně. „Doufám, že to myslíš vážně. Uvidíme se za měsíc.“

Ani na vteřinu se nezastavila a rázně vykročila k Ianovi a Jessice, kteří čekali opodál.

Jeffrey sledoval, jak se směje a vtipkuje s nimi, jak nasedá do jejich auta bez jediného ohlédnutí. Jen tam stál, přikován k zemi, dlouho poté, co jejich auto zmizelo z dohledu, a v hrudi se mu usadila tupá bolest.

„Šéfe,“ začal