**Lola**

Panorama se táhlo do dálky, slunce krvácející z okrajů – spálená oranžová a krvavá zlatá, krájející stíny mezi věžemi a kopci. Vítr jí klouzal po kůži, suchý a řídký a rychlý, jako by celý svět k něčemu závodil.

Usrkla si. Černá. Horká. Hořká tak, až kousala.

***Ještě nevím, co tohle je***.

***Ale vím, že to chci chránit.***

Ta myšlenka se usadila v její hrudi, těžká a bzučící.

Nesnažila