****Enzo****

„Měli všichni hezký den?“ Jeho hlas prořízl ticho, hladký jako čepel po hedvábí. Oči mu jednou střelily k Domovi, stále v bezvědomí. „Lolo, tys ho zabila? Voní tak trochu mrtvě.“

Její úšklebek byl líný, zvrhlý. „Jenom trošku. Zasloužil si to.“

Enzův pohled přejel přes stůl, spočinul na ní.

***Kriste. Moje. Celá moje.***

Rozepnul druhý manžetový knoflíček, vyhrnul si rukávy výš a sledo