**Rafael**

Ukázala se včas.

Už jen to Rafaela pobavilo. Včera se přiloudala pozdě, kávu v ruce, úšklebek, jako by jí to tam patřilo. Nechal to plavat – jen tak tak – tím, že ji drtil na žíněnce, dokud se jí netřásly svaly a její pýcha nepálila víc než její plíce.

Teď byla dochvilná na vteřinu přesně.

„Dochvilnost,“ protáhl Rafael ode dveří, hlas teplý jako kouř. „Nemyslel jsem si, že to v sobě máš