**Enzo**

Sledoval ji přes celou místnost ne tak, jak to dělali ostatní, plní lítosti a odstupu – ale s tichou bolestí, která žila kdesi pod jeho žebry. Vteřinu poté, co se otočila, hluk v místnosti zploštěl.

Černé šaty, černé růže, ta stálá bouře v jejích očích vypadala nedotknutelně a křehce zároveň. Ani si neuvědomil, že se hýbe, dokud nestála před ním, dech stále nepravidelný z toho, co zašepta