„Alex, je to tak divné. Jestli jsi taky upír, proč jsi neshořela na slunci?“ zeptala se Layla zmateně. Obočí se jí svraštilo k sobě. Hluboce přemýšlela. Právě jsme šly po otevřeném poli. Všude byla tráva a odpolední slunce dopadalo na naši kůži. Nemáme ani ponětí, kde teď jsme. Šly jsme skoro dvě hodiny a bolely mě nohy.

Jen jsem pokrčila rameny a pak řekla: „Je to proto, že jsem taky vlkodlak?“

„