Ta slova přiměla Westona, aby si přejel rukou po tváři. Když uviděl šmouhu krve, která se mu objevila na hřbetu ruky, v koutku úst mu zacukalo.

„Rozhodně se nedržela zpátky…“

V mysli se mu vybavil obraz Stelly, jak před ním vypadala jen před malou chvílí. Při pomyšlení na jejich nedávné setkání si Weston malátně promnul spánky.

Vždycky věděl, že Stella ho nemůže chtít jen vidět. Podle jeho plánů m