Weston konečně udělal několik kroků vpřed a z dálky uslyšel smích.

„Zase ses hádal s tátou?“

Byl to Xavier, který se vynořil zdánlivě odnikud. Oči mu svítily lstivou vychytralostí, zatímco si ometával prach z oblečení. Jako syn z rodiny Fordových, hýčkaný od útlého věku, měl v gestech jakousi obecnou domýšlivost. Bylo zřejmé, že se nikdy nikoho nebál.

„Ty hajzle!“ vyštěkl. „Udělal jsem ti takovou