„Umí si jen hrát na drsňáka, ale co na tom záleží?“ zamumlal Weston. „Kdo je ten člověk před tebou?“ řekl a jeho rty se posouvaly po Stelliných tvářích a pomalu dosáhly k jejím uším.

V očích Stelly nebyl o nic lepší než ďábel. „Hnusíš se mi! Opravdu si přeju, abych tě nikdy nepotkala.“

Tyhle věty řekla už milionkrát a pokaždé mluvila pravdu.

Jediný rozdíl tentokrát spočíval v tom, že nenávist v je