Ale Roger nesnesl pomyšlení, že by měl po zbytek života žít ve Westonově stínu.

„Stello, myslím to vážně. Doufám, že to zvážíš a přestaneš se ke mně chovat jako k dítěti. Opravdu tě dokážu uživit.“

„Promluvíme si o tom, až k tomu dojdeme,“ usmála se a nebrala jeho slova vážně.

Nandala mu na talíř trochu salátu a pohladila ho po hlavě. „Pospěš si a jez. Odpoledne máš ještě vyučování. Viděla jsem tv