Guinevere by na Stellinu tvář nezapomněla do konce života.

Když uviděla její tvář ve studiu, v hlavě jí zahučelo a zůstala stát na místě jako přimrazená.

Myslela si, že je uprostřed noční můry, po zádech jí přeběhl mráz a stála tam celá zkamenělá.

Teprve když jí někdo vedle ní připomněl: „Gwen, cítíš se dobře?“ Guinevere se prudce probrala a řekla: „Jsem v pořádku…“

V očích se jí mihl záblesk, kdy