Vzhledem k tomu, že klub byl nabitý k prasknutí a lidé se v něm mačkali jako sardinky v konzervě, neexistovala žádná záruka, že tu nenarazí na někoho známého, což by mohlo způsobit další potíže. A to bylo to poslední, co si Stella přála.

„Pokud se bojíš, že nás někdo pozná,“ řekl Weston a jemně ji pohladil po vlasech, „tak se prostě uvolni a bav se. O zbytek se postarám já.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou.