Muž stál jako zkamenělý, nohy pevně vrostlé do země.

Westonův chladný pohled vystřelil směrem k němu, což byla změna oproti frustrovanému výrazu v jeho očích. Kdyby pohled mohl zabíjet, byl by ten muž v jeho očích mrtvý.

Intenzita Westonova pohledu naháněla muži mráz po zádech. Podvědomě se zachvěl a úzkostlivě vysvětloval: „Já... já to neudělal schválně...“

Weston uložil Stellu do pohodlné polohy