DECKARD

Vře ve mně vztek, když si přehrávám, jak se ti bezcenní toulaví vlci opovážili Amiky dotknout. Vzpomínka na to, jak ji vlekli, ve mně zažehává tak hlubokou zuřivost, že ji sotva dokážu potlačit. Jsem ještě naštvanější, že mi upřeli šanci nechat je trpět tak, jak jsem chtěl.

Jakmile jsme zpátky v autě, podívám se na ni. Třese se, její strach je hmatatelný. Nesnáším, když ji takhle vidím – r