DECKARD

Vkročím do spoře osvětlené cely a můj zrak padne na Collina, pevně svázaného v té nejnepohodlnější pozici – přesně tak, jak jsem přikázal.

„Ach, drahý synovče,“ zasténá a zavrtí se v poutech, „proč mě takhle držíš? Svázaného jako nějaké bezcenné zvíře? Alespoň povol ty provazy, dej mi hrnek vody. Jsme přece rodina.“

„Protože ty jsi bezcenné zvíře, Colline,“ řeknu chladně a přistoupím blíž.