Amica

„Stephane... hrad musí být chráněn! Jsou tu toulaví vlci!“ vydechla jsem a sotva popadala dech.

Oči se mu rozšířily. „Cože? Jak to víte, má Luno?“

„Není čas na vysvětlování! Svolej muže – hned!“

„S kolika máme co do činění?“ zeptal se, hlas napjatý.

„S mnoha – příliš mnoha,“ řekla jsem a hruď se mi stáhla strachem.

„Sakra!“ zaklel pod vousy. „Nemáme tu dost mužů... Pojďte se mnou, Luno. Držt