Leonard a já se potácíme ulicemi a nějak skončíme na docela rušném tržišti.

„Počkej tady. Poptám se,“ říká Leonard a usazuje mě na kládu, než zmizí v davu.

Zůstávám ve střehu a sleduji okolí, hledám někoho, kdo by nám mohl pomoci.

„Hej, ty nemocný!“ zavolá na mě malá holčička a přichází ke mně.

Nevypadá na víc než osm nebo devět let.

„Tady sedět nemůžeš. To je místo pro žebráky,“ prohlásí.

„Cože?“