Sprintuji k Austinovi, srdce mi buší jako válečný buben.

„Austine! Co se stalo? Vždyť se tě ani nedotkl! Co se to sakra stalo?“ naléhám a klekám si k němu.

Lapá po dechu, tvář zkřivenou bolestí, jednu ruku kluzkou od krve má pevně přitisknutou na břiše.

„To... nebyl on,“ zachroptí, oči rozšířené strachem, když zvedne třesoucí se ruku a ukáže za mě –

Ale nikdo tam není.

Nepotřebuji ho vidět, abych