Xylia se schoulila v rohu suterénu, oči upřené na nedaleké vosy, a bála se, že se na ni každou chvíli vrhnou.

Bzučivý zvuk v uších jí připadal jako nějaké kouzlo, neustále jí zněl v mysli. Nervy měla napjaté k prasknutí.

Náhle světla v suterénu zhasla. Místnost zaplavila tma.

Xyliiny napjaté nervy povolily. „Ne... ne...“ šeptala.

Zpoza dveří se ozval Tessin hlas. „Xylie, stále se ti líbí překvapen