Connor mlčky naslouchal Tessiným slovům, v tváři bez špetky radosti, jakou by člověk očekával od ženicha.

Působil osaměle, ačkoli si ani nebyl jistý proč.

Ani netušil, kvůli čemu se cítí tak sám.

Poslední dny nemyslel na nic jiného než na Xylii – na její tvář, zvuk jejího hlasu. Ale opravdu by na ni neměl myslet.

Věděl, že nesmí.

Connor si vždycky říkal, že ta, na které mu skutečně záleží, měla bý