Po odchodu z restaurace Xylie trochu zatřásla Joshuovou rukou, tón hravý a trochu zvědavý.

Xylie se zeptala: „Proč jsi jim řekl, kdo doopravdy jsi?“

‚Bylo to vážně nutné?‘ uvažovala Xylie v duchu.

Joshuovu tvář stále halil hněv, v jeho obvykle okouzlujících očích probleskovalo doznívající podráždění.

„Chtěl jsem, aby věděl, že nejsem někdo, s kým může jen tak zametat!“ odsekl Joshua, tón neomylně