Joshua bezmocně odložil telefon. „Byla jsi tam sotva dvě minuty.“

„Dvě minuty na trávení bohatě stačí,“ vložila se do toho Xylia.

Když viděla, jak se Joshua mračí a chystá se protestovat, Xylia k němu přispěchala, objala ho kolem pasu a přitiskla se mu do náruče. Její hlas změkl a zesládl, hravě žadonila.

„Už několik dní jedu na doraz. Vážně potřebuju dohnat spánek. K obědu jsem toho moc nesnědla,