Richard se na ni pobaveně ušklíbl.

„Vážně si myslíš, že ti jen tak řeknu, co mám za lubem?“

Xylie seděla vzpřímeně a neotřesitelně, pevná jako borovice.

„Máš mě tu zavřenou, odříznutou od vnějšího světa. I kdybys mi řekl, proč tohle všechno děláš, stejně bych ti v tom nemohla zabránit, ne?“

Richard na ni mlčky zíral a koutek úst se mu protáhl do širšího úsměvu.

„Upřímně, opravdu oceňuji, jak zůstá