Jeden z osobních strážců přikývl a odešel rozkaz splnit.

Ten druhý ustoupil stranou a mlčky nad nimi držel stráž.

Xylia se brzy vrátila s léky, nenuceně položila ruce na rukojeti Joshuova vozíku a začala ho vyvážet ven, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

„Řeknu ti to, až se vrátíme,“ pronesla a v jejím hlase zazníval neklid.

V Xyliině hlase byl patrný neklid.

Koneckonců před Joshuou