Joshua nemohl přesně pojmenovat, co mu nesedí – ačkoli byl před ztrátou paměti i po ní stále touž osobou, něco na tom bylo prostě špatně.

Opravdu se mu nelíbilo, jak se zdálo, že se Xylii stýská po tom, kým býval, než přišel o paměť.

Xylia vypadala opravdu šťastně, držela se ho za paži a ptala se: „Vzpomněl sis na něco?“

Joshua se chystal Xylii říct, co se mu právě vybavilo.

Jenže sotva otevřel ús