MAXIMUS

„Tvá družka? Aidenova Luna?“ uchechtl se Aaron, můj Beta.

„Tohle ti přijde vtipné?“ Místo abych se na něj podíval, skenoval jsem stránku prastaré knihy před sebou.

„Copak mi to nemá připadat vtipné? Vyvolená družka našeho synovce je tvá Luna.“ Znovu se zasmál.

Zavrtěl jsem hlavou a soustředil se na text, který jsem se snažil rozluštit. Má mysl však neustále odbíhala k té malé... družce.

Rty mě stále brněly od její chuti a doteku. Každá buňka v mém těle a můj vlk chtěli, abych se vrátil zpátky, aby mohla navázat tam, kde mě nechala chtít víc.

Jak troufalé!

Nikdo se mi nikdy neodvážil postavit, a přesto mi vlezla na klín a začala mě líbat, jako by si mě nárokovala. To není správné. Mělo by mě to rozzuřit a měl bych ji potrestat.

Ale myšlenka na trest nezahrnovala žaláře ani biče. S ní v mysli se mé úvahy o trestu stáčely k ložnici, k zrudlému zadku a mé dopadající dlani.

Přistihl jsem se a setřásl ty neslušné myšlenky.

„Věříš tomu, co ti řekl Aiden? Myslíš, že uklouzla a spadla ze schodů?“ Aaron popotáhl a narovnal se, když si uvědomil, že nemám dobrou náladu.

„Jestli týrá svou Lunu, zlomím mu páteř,“ zasyčel jsem a můj vlk potěšeně zapředl.

Měl jsem to udělat ve chvíli, kdy mé oči padly na její měkké tělo ležící v kaluži krve.

„Když o tom tak přemýšlím...“ Aaron se odmlčel.

„Řekni to.“

„No, potřebuješ dítě, Alfo,“ povzdechl si. „Jestli se Aiden k Zie nechová správně, měl bys ji přimět, aby ho odmítla. Můžeš s ní mít dítě a zbavit se tak starších, co ti dýchají na krk.“

„Chceš, abych ji využil?“ Zvedl jsem obočí a střelil po něm pohledem. Při představě, že bych využil tu divokou maličkou, se mi vařila krev.

„S tebou jí bude lépe. Ty bys jí nikdy neublížil, Maxi,“ Aaronův hlas změknul.

„Já že bych jí nikdy neublížil?“ Usmál jsem se sarkasticky. „Zapomínáš na mou kletbu?“

Povzdechl si a stočil pohled ke zdi. Neměl na to odpověď.

Obrátil jsem oči v sloup a začal znovu studovat prastarý text. Roky a roky skenování knih a informací, a přece jsem nenašel lék na svou kletbu.

Bylo to, jako by Měsíční bohyně chtěla, abych trpěl sám celou věčnost. Musí to být trest za zločiny mých předků.

Něco se v mém chladném srdci zkroutilo, když jsem pomyslel na Ziin usměvavý obličej a tu vzrušenou nabídku. Chtěla Aidena odmítnout kvůli mně, aniž by se starala o následky. Musela si myslet, že se na mě může spolehnout, ale mýlila se.

„Řekni jí o své kletbě a o tom, co od ní potřebuješ. Ona to pochopí, Maxi.“ Když Aaron po chvíli promluvil, jeho hlas byl stále měkký.

„Žádná dívka si nezaslouží muže, jako jsem já. Proto bude šťastnější s Aidenem. On jí může dát všechno, co já ne,“ zamumlal jsem a cítil, jak ve mně narůstá hněv a bolest.

Aaron se svalil do židle a zamračil se na mě. „Možná tahle informace změní tvůj názor.“

„Jaká informace?“ Nastražil jsem uši.

Aaron se líně usmál. „Aiden má milenku. Místo Zii ji přivedl s sebou na zasedání Rady. Slyšel jsem... že je to jeho osudová družka a on z ní brzy plánuje udělat svou Lunu. Kde myslíš, že pak skončí Zia?“

V hrudi mi zavibrovalo hluboké zavrčení. „Copak si nepamatuje, že vládne i Ziině smečce?“

„Zřejmě ne. Všechno jí sebral a teď je mu jedno, co se stane.“ Aaron nonšalantně pokrčil rameny.

Praštil jsem knihou o stůl. Pod mým stiskem zachrastila, když jsem vstal a naklonil se.

„Zavolej toho bastarda hned sem. Potřebuju si s ním promluvit.“ A když už v tom budu, možná mu prostě zlomím vaz a schovám jeho tělo v příkopu.

„Proč ne?“ Aaron se uchechtl a vstal ze svého místa.

Chřípí se mi rozšířilo. Ten idiot se snažil nelegálně převzít další smečku, aniž by požádal o mé svolení nebo o svolení Zii.

Jako by slyšela, že na ni myslím, naplnila mou kancelář vůně jasmínu. Sbíhaly se mi sliny a svaly se mi napnuly jen při představě, že ji budu mít zase blízko.

Mohl jsem se k ní chovat jako ke královně, dát jí všechno, po čem na tomto světě toužila, jen kdybych nebyl prokletý.

Dveře mé kanceláře se otevřely a dovnitř nakoukla její hlava. Naše oči se setkaly a ona se usmála tak zářivě, až mi srdce začalo bít rychleji.

„Klepe se,“ zamračil jsem se a maskoval svou reakci na její přítomnost.

Zvrásnila nos nad chladem v mém hlase. Zavřela dveře, zaklepala – spíš do nich zabušila – a pak je znovu otevřela.

„Spokojený, druhu?“ Znovu se usmála.

Rty mi cukaly, ale své reakce jsem držel pod kontrolou. Můj vlk v mé hlavě vyl, zoufalý touhou vyškrábat se ven, přirazit ji ke stolu a užít si s ní.

Ale ona si tu dravost nezasloužila.

„Co chceš?“ Zamrkal jsem a čekal, až přijde blíž ke mně.

Vzala to jako pokyn, znovu zavřela dveře a kráčela k mému stolu. Mé oči bloudily po bílých šatech, které měla na sobě, a o něco déle se zdržely na jejích bledých nohách a pak na rtech.

Uši se mi rozpálily, když jsem se přistihl, jak zírám na ta svůdná ústa.

„Dohodu.“ Zia se zastavila na druhé straně mého stolu.

Měl jsem neodbytné nutkání převrhnout stůl a vtáhnout ji do náruče, ale narovnal jsem se, abych jí pohlédl do očí. „Jakou dohodu?“

„Slyšela jsem něco zajímavého.“ Vzrušeně tleskla rukama, čímž ve mně vzbudila podezření ohledně jejích úmyslů.

„Copak ty ne...“

„Slyšela jsem, že tě starší otravují kvůli dítěti.“ Oči jí zářily jako andělovi, ale když mi její slova došla, oči se mi zúžily.

„To je ten okamžik, kdy pochopíš narážku a zmizíš,“ zachraptěl jsem.

„Ale líbíš se mi příliš na to, abych to udělala. Od té doby, co jsem tě viděla, nemohu myslet na nikoho jiného než na tebe, takže se chystám...“

Byl jsem u ní dřív, než jsem se stihl zastavit. Má ruka se ovinula kolem jejího krku, můj stisk byl jemný a zjistil jsem, že se má tvář znovu blíží k jejím rtům.

„Nezahrávej si se mnou, maličká,“ zašeptal jsem a můj pohled přitahovalo olíznutí jejího růžového jazyka.

Svaly pod košilí se mi napnuly.

„Mohu ti dát dítě, králi Alfů. Dítě porozené tvou družkou bude mocné a zdravé,“ vydechla a otřásla se pod mým držením.

Hlava se mi začala mlžit, když jsem pod svým stiskem cítil její tep. Srdce jí bušilo v hrudi jako o závod.

„Na oplátku si mě vezmi za družku a získej pro mě mou smečku zpět od Aidena.“ Její ruce sáhly po mé košili.

Pustil jsem ji a ustoupil. „To mi zní jako ztráta. Chceš, abych se spářil s Lunou svého synovce, naštval svou rodinu a bojoval za tebe výměnou za co? Za dítě?“ Ta představa byla až kurevsky lákavá. Dokázal jsem si ji představit pod sebou, ve své posteli, ale musel jsem ten obraz zapudit.

Přistoupila blíž a chytila mě za límec, čímž donutila mé rty znovu zacukat. Troufalost téhle holčičky mě neskutečně bavila.

„Nabízím ti svou věrnost, svou oddanost, dítě a sebe. Pro tebe to není ztráta, Maxime. Můžeme dokonce podepsat smlouvu, jestli chceš. Dáme všechno písemně, takže když ti nedám dítě řekněme do 1 roku, můžeš se mě zbavit,“ zašeptala svůdně.

„Smlouvu, co?“ Chytil jsem ji za pas a přitáhl si ji na hruď. „Proč mi nejdřív nedáš ukázku své nabídky?“

Svým dalším krokem mě šokovala.