ZIA

„Omlouvám se. Jestli jsme se už někdy potkali... nevzpomínám si na to,“ nabídla jsem mu jemný úsměv, jen abych za ním uslyšela tiché zavrčení.

Po kůži mi naskočila husí kůže. Muž přede mnou se uchechtl a ustoupil stranou, aby mi naskytl volný výhled na muže stojícího u okna.

Maximus.

Měl na sobě černou košili na knoflíky a černé kalhoty – stejný oděv jako muž vedle mě, ale stačil jediný pohled