ZIA

Ani mě nepřekvapilo, když přišel komorník a dal mi nějaké slušné oblečení.

Poté, co jsem se vykoupala a převlékla do růžových květovaných šatů, které mi sahaly ke kolenům, jsem se dlouho schovávala za dveřmi koupelny.

Věděla jsem, že Maximus čeká na druhé straně. A toto vědomí mi ztěžovalo chuť vyjít ven.

Před ním se mi dařilo předstírat, že na tom, co řekl a co jsme se rozhodli, tolik nezálež