ZIA

Sotva jsem popadala dech.

Kůže mě pálila, srdce mi bušilo jako o závod a věděla jsem, že sleduje každý můj pohyb.

Neměla jsem to dělat, ale nemohla jsem si pomoci.

Pomaly jsem vstala. Prsty se mi ovinuly kolem lemu kalhotek.

Maximus se zaklonil v křesle, oči přivřené, temné něčím nebezpečným. Stáhla jsem krajku dolů po nohou, předklonila jsem se před ním a nechala ho, aby viděl všechno.

Z hrud