ZIA

„Takže? Pořád ještě myslíš na mého bratra?“ zopakoval Darius lehkým tónem, ale v jeho hlase jsem zaslechla něco skrytého.

Střelila jsem po něm pohledem z koutku oka. Nenáviděla jsem, že sedí v druhém rohu zadního sedadla svého Bentley. Připomínalo mi to dobu, kdy mě poprvé odvezl na své panství, aby mě držel jako rukojmí.

„Proč na to pořád tlačíš? Máš z toho nějaké zvrácené potěšení?“ odvrátil