ZIA

„Musela jsi to říct zrovna takhle?“ uchechtl se a jeho hruď zavibrovala proti té mé.

Taky jsem se usmála. Ale hluboko uvnitř mě bolelo u srdce.

Ignorovala jsem tu tupou bolest a znovu se zvedla. Mé rty narazily na jeho a za očima mi explodovaly jiskry.

Tentokrát byl polibek jiný – hladovější, zoufalý, téměř rozzlobený. Mé ruce pevně sevřely jeho ramena, přitahovaly ho blíž a odmítaly ho pustit