ZIA

Podruhé té noci ze mě jeho ruce sklouzly. Tentokrát to nebylo dočasné.

Hluboko v útrobách jsem věděla, že se mě té noci už nedotkne. Zahrnovalo to i přesvědčení, že mi ani neublíží.

Jen tam stál a zíral na mě, zatímco já mu pohled oplácela, chtějíc si stát za svým a doufajíc, že ho to přesvědčí, aby si to rozmyslel.

Jak ubíhaly okamžiky, ta naděje začala kolísat. Jeho tvář zůstala bez emocí, a