Sophia se sklonila a vdechla sladkou vůni polního kvítí. „Jen si myslí, že jsem jeho zachránkyně.“

„Ruku na srdce. Vážně tomu věříš?“ skočila jí do řeči Annabelle bez slitování a nenechala se opít rohlíkem.

S tváří, jako má Sophia – a tím neodolatelným šarmem vdané ženy – bylo pobláznění pár dospívajících kluků v podstatě dětskou hrou.

Sophia předstírala, že ji uhodí. „Kazíš všechnu tu čistou štěn