Roman

Nechám ji jít, sleduji, jak kráčí do kuchyně pro jídlo, a pak se vracím do své kanceláře. Čeká tam na mě další talíř s jídlem; ten se snídaní byl odnesen, zatímco jsem mluvil se Samanthou. Musím si pamatovat, abych poděkoval své smečce za to, že se o mě v tyto dny stará. Vím, že je to pro ně těžké, cítit můj zármutek. Snažím se ho před nimi co nejvíce stínit, ale jako jejich Alfa ho před nim