Roman

Nejsem si jistý, jestli dokážu odtrhnout matčiny paže od Samary. Jakmile vejdeme do mé pracovny, stáhne si mou družku na pohovku vedle sebe a znovu ji pevně obejme. Otec na ně zírá, pak se otočí ke mně s výrazem, který je rovným dílem úleva a žal.

„Posaď se, tati. Tenhle příběh není hezký.“

Otec a já si přisuneme židle a vytvoříme malý kruh. Vím, že ten příběh je pro Samaru těžký, takže než