Sloane

Když se rozhlédnu a mávám na rozloučenou Sladeovi, čekám, že uvidím čekat svého dědečka Waylona. Místo toho vidím Daniela.

„Ahoj, Danieli!“ volám, usmívám se a poskakuji k němu.

Přísahala bych, že jsem odněkud z parkoviště zaslechla zavrčení, ale když se podívám, nikoho nevidím.

„Co to bylo?“ ptá se a bere mi batoh.

„Netuším. Kdo ví, co se tady děje. Vzal jsi mé věci od strýce Romana?“

„Vza