Xavier zvedl obočí a usmál se, když vytáhl papírový kapesník a nedbale si otřel skvrny od vína z obličeje. Řekl lhostejně: „Roni, jak dlouho se známe? Myslíš si, že ti nerozumím? Od té noci, co jsi mě požádala o půjčení telefonu, jsem si všiml, že je s tebou něco v nepořádku. Opravdu si myslíš, že nic nevím?“

Veronice se jen extrémně točila hlava a z Xavierova hlasu jí dokonce zvonilo v uších.

„Kd