Podívala se na kumpány stojící vedle ní, zatímco jí před očima probleskly tváře oněch mrtvých kamarádů. Teprve tehdy si uvědomila, jak hloupá a směšná byla. „Jdeme...“ řekla a vzápětí omdlela, protože jí ta slova sebrala veškerou sílu.

Několik žoldnéřů ji podepřelo a odešli, přičemž jeden z nich ji nesl na zádech.

Jejich pohyby nijak nenarušily Veroničino počínání, ale copak by se svou bystrostí n