Čas neúprosně letěl. V mžiku zbýval do slavnosti nástupu už jen jeden den. Pozdě téže noci do Veroničina pokoje vstoupil nový příchozí. Ačkoliv byla taková tma, že sotva viděla na prsty, instinktivně věděla, kdo to je.

Vstala a vtáhla ho do náruče. „Konečně jsi tady.“

Matthew její objetí opětoval, velkou rukou ji hladil po hlavě a tiše se zeptal: „Chyběl jsem ti?“

Veronica se mu opřela o hruď a př