Eviette měla nervy tak nadranc, že z ní slova vypadávala nesouvisle. „Nemohli bychom si promluvit jen po telefonu?“

Sžírána pocitem viny, postrádala odvahu setkat se s ním tváří v tvář. Jediné, po čem teď toužila, byl odstup, místo, kde by se před tím vším mohla schovat.

„Je to všechno chyba toho idiota Melvina. Vždycky se mu podaří všechno zpackat, nikdy nic neudělá správně,“ brumlala si v duchu.