"Přineste mi zrcadlo," řekla Eviette hlasem jen o málo hlasitějším než šepot, když ležela na posteli a kradmo pohlédla na Anastasii. "Už tak dlouho ležím v posteli. Chci vidět, jestli vypadám o něco lépe."

Anastasia, kterou naplňovala mateřská starost, s vyplněním Eviettina přání neváhala. Otočila se ke služebné, která opodál pozorně vyčkávala, a mávnutím ruky jí nařídila: "Dojdi Evie pro zrcadlo.