Pohled v jejích očích mi říká, že začíná cítit naše pouto druha.

Neví, jak se to nazývá, ani co přesně to znamená. Ale má slova, která nejsou děsivá, nýbrž ji uklidňují a utišují, jsou prvním krokem k tomu, aby si uvědomila a přijala, že věci jsou jiné – mezi námi, v tom, na co je zvyklá, i v tom, jak bude vypadat naše budoucnost.

Tiše řeknu: „Doděláme to tady a pak ti připravím něco k jídlu.“

Je