Dělá to zase. Mluví se mnou jako s neposlušným dítětem. Před jiným mužem. Mužem, který je *zjevně* plebejec.

A ten úsměv, ten přeslazený úsměv, který na mě míří, ve mně vyvolává chuť si ji přehnout přes koleno, naplácat jí na ten nádherný zadek, dokud nezrudne pod mým otiskem ruky, a pak ten zmíněný zadek ošukat, dokud nebude křičet mé jméno a prosit o mé odpuštění.

Nic z toho však neudělám. Znovu