Je středa ráno a já zaspala.

Ne o deset minut a ne o zdvořilou půlhodinku. Ne, zaspala jsem o celých devadesát neomluvitelných, vesmír obracejících minut.

Budík mi neustále vyřvává, jako by se snažil resuscitovat mrtvolu, takže ho s veškerým hněvem zhrzené ženy umlčím ranou dlaní a pak jen… ležím. Zírám do stropu, jako by skrýval odpovědi na otázky života, lásky a toho, proč mi, kurva, Thane Draev