Vteřinu poté, co vstoupím do tanečního sálu, se svět posune.

Ne v básnickém smyslu. Ne nějakým ohraným, metaforickým způsobem. Myslím to *doslova*. Zvuky v místnosti se ztlumí, osvětlení, které měkce září ze stropu, se ohne a každý tlukot srdce tady se zpomalí – všechny kromě mého.

A pak – je tam ona. Harley.

Trvá mi půl vteřiny, než ji najdu v davu, i když by mé oči neměly být schopné rozeznat je