Později téhož večera stojím u dveří Harleyina městského domku, zvoním na zvonek a čekám, až otevře. Přešlapuju z nohy na nohu v nervózním očekávání, jaká asi bude její reakce na mou neohlášenou návštěvu. Ale když se dveře po pár minutách rozletí a já ji zahlédnu, cítím, jak se nade mnou rozprostřel nečekaný klid.

„Thane?“ zeptá se, hlas podbarvený překvapením a zvědavostí. „Co tady děláš?“

Překroč