Ztuhnu, ruku v půli cesty ke sklenici s vínem, jak Thaneova slova visí ve vzduchu mezi námi. *„Protože kdybys to udělala, musel bych ho zabít.“*

Zamrkám, nejistá, jestli jsem ho slyšela správně, ale o upřímnosti v jeho hlase není pochyb. Střelím po něm pohledem, zvednu obočí a rty zkroutím do škádlivého úsměvu. „To by sis netroufl.“

V hrudi mu hluboko zavibruje zlověstné uchechtnutí, mírně se zakl