Raven

Vydám ze sebe bolestivé sténání, když otevřu oči. Samotné mrkání je únavné. Mám mokrý obličej, jak zvedám hlavu, a uvědomuji si, že ležím na něčem tvrdém a to, co způsobilo tu mokrost na mé tváři, je tam stále přilepené.

Sotva se zvednu a sáhnu si na obličej. „Co to ku...“

„No paráda, tvoje hárání skončilo. Teď můžu jít brečet do kouta, zatímco si budu přišívat ptáka zpátky,“ slyším odněkud